Vše mohu v tom který mi dává sílu

Proč se nezabít

14. dubna 2018 v 18:47 | já |  Wake up and scream

Na začátek doporučuji zhlédnou video od Kat Napiarowske a pustit si nějakou depresivní muziku, kvůli atmosféře.
(https://www.youtube.com/watch?v=EJ_S5Rjt_iI)

Je to jako....já nevím. Prostě se cítím hrozně a myslím, že to nebude lepší. Nic se mi nedaří. Nikdo mě nemá rád. Mám jž jen problém ráno vstát a udělat své povinnosti, protože vím, že je nedělám dobře a ničemu to nepomůže, budu se cítit stále víc neužitečná a hnusná.

Mám problém se na sebe podívat do zrcadla, jediné co chci je být spokojená se svým životem a se svou prací... Ale nejsem. Všechno je hrozně těžké, každý malý úspěch stojí ohromné úsílí a mám často pocit, že to nestojí za to.

Nesnažím se ani tvářit, že se nic neděje. Pokud se mě někdo zeptá, snažím se tvářit jakoby nic. Jsem jen unavená. To ten test, moc jsem se neučila. Falešný úsměv. Ráda bych řekla, že mám problém a potřebuji pomoct, ale nemůžu se zbavit dojmu, že nikoho moje trable nezajímají.
Další dny jsem se postupně stahovala do sebe a všechny od sebe odháněla. Oni se vykašlali na mě, já se vykašlu na ně.
Hrozně ráda bych jim ublížila, jako oni ublížili mě. Ráda bych jim zařvala do ksichtů, aby se zvedli a pomohli mi. Ale nikdo nevidí mé problémy, mou bolest. Nikdo o mě nemá zájem. Jsem v tom sama.

Kdy jsem se naposledy smála? Kdy jsem se naposledy cítila šťastná? Všechno je tak hrozné a smutné, že už nemám sílu se o cokoli snažit.

Vzrůstají bolest se nedá vydržet a tak ji nahrazuje otupělost a prázdnota. Už nepláču, nekřičím, je to pryč. Jen mrtvé ticho.

Někdy mě napadne abych se ještě pokusila zachrnit, co jsem pokazila, ale už to nejde. Nemám sílu se o cokoli snažit a pokoušet. Jediné co chci je už mít klid. A ten dosáhnu jen jediným způsobem.


Pokud se ti chce umřít nebo se prostě necítíš dobře. Čti dál.

Abych tento článek mohla napsat, musela bych si také něčím podobným projít nebo si někoho pořádně vyslechout. Ale myslím, že člověk, který miluje svůj život, je pilný, šťastný a vyrovnaný, asi těžko pochopí trosku, držící se z posledních sil na zábradlí.

Myslím, že každý si tímhle obdobím projde. Někdo i víckrát. Záleží, kolik toho chcete ve svém životě dokázat. Někdo je silnější a zvládá dostávat rány od života a dokonce je i vracet.
Ale někdo je slabší a potřebuje pomoct. A to je v pořádku. Je v pořádku potřebovat pomoc.

Většinou má deprese nebo smutek nějakou příčinu. Někdy ani ne.
Ale většinou může jít pouze o to, že třeba se jen celé dny válíš doma, koukáš doma na jůtubku na videa, jak někdo žije svůj život a myslíš jen na to, jak hrozný je ten tvůj život. Jsi nečinný, neproduktivní, líný.

ZKRÁTKA život je těžkej. Bude ti dávat rány, zkoušet tvou výdrž. A zeptám se Tě na rovinu: Vážně to chceš vzdát? Opravdu se chceš na všechno vykašlat, těžce zranit lidi, kteří Tě milují a nechat se porazit svým vlastním ŽIVOTEM.


Sebevražda NENÍ nic dobrýho.
Sebevražda NENÍ cool.
Sebevražda je pěkná blbost.
Sebevražda jen způsobí další bolest a žal, taky může být příčinou, že někdo z tvých blízkých dostane depresi a taky se zabije.

Samozřejmě, je to možnost ukázat všem kolem sebe, jaký hrdinové jste když do sebe nacpete prášky na spaní. Ukážete že se nebojíte umřít.

Protože jakou máte záruku, že po smrti to bude lepší?
A KDYŽ NEDOKÁŽETE ČELIT těžkému ŽIVOTU, jak asi můžete čelit smrti? Přesněji, toho co bude po smrti. Co když po smrti zjistíte celý smysl vašeho života? Uvidíte svoje zničené rodiče, smutné kamarády.
Já vím, že to je těžké. Věř mi. Ale ty nejsi sám. Máš kolem sebe lidi, kteří tě mají rádi. Možná Ti to nedávají najevo. Ale věř mi. V životě existují věci za které stojí bojovat.

Tady je pár věcí, které Ti můžou pomoct cítit se líp:

1. Pij více vody.
2. Každé ráno si dej studenou sprchu.
3. Cvič.
4. Každé ráno se běž proběhnout.
5. Ber drogy. Buď nezávislý (co se týče drog, internetu, jídla a jiných věcí, jejíž přemíra škodí).
6. Každý den si najdi čas na relaxaci.
7. Usmívej se.
8. Plň pečlivě své povinnosti.
9. Častěji lidi kolem sebe objímej.
10. Naslouchej.
11. Nauč se hrát na nějaký hudební nástroj.
12. Choď s kámošema ven.
13. Jez více ovoce a zeleniny.
14. Nekoukej na horory.
15. Pokud máš problém, promluv si o něm s někým.
16. Buď milý.
17. Pokud se potřebuješ vyvztekat nebo zakřičet, tak....mlať do polštáře nebo něco takového.
18. Nesnaž se lidi kolem sebe kontrolovat, dej jim prostor. Pokud chtějí být sami nebo jít ven s někým jiným, tak je prostě nech jít.
19. Nesnaž se hned získat nové zkušenosti, chce to čas. (sex, drogy, krádež, vztahy, kouření, alkohol, noční klub...)
20. Pokud se cítíš, že na tom nejseš dobře, zajdi si k psychologovi.
21. Neboj se být občas v ticho.
22. Dělej co Tě baví a nenech si od ostatních vymluvit své sny.
23. Nenech si od ostatních namluvit, že jsi něco míň než oni.
24. Nenech se ponižovat.
25. Nenech si ubližovat.
26. Vyslechni kritiku a popřemýšlej nad tím.
27. Měj na paměti, že KAŽDÝ dělá chyby.
28. Ber bolest jako novou zkušenost.
29. Pokud Tě někdo znásilnil a otěotněla jsi, tak potrat není uplně dobrá volba.
30. Nenech se od svého přítele donutit k sexu.
31. Nebuď ve vztahu, který tě ničí.
32. Neboj se změny.
33. Uč se stále nové věci, ale ani celý tvůj život, Ti nebude stačit na to všechno.
34. Nauč se odpouštět.
35. Nevyčítej si stále své chyby.
35. Neoplácej stejnou mincí.
36. Neboj se být sám.
37. Dýchej zhluboka.
38. Smiř se stím.
39. Nepovyšuj se nad ostatní.
40. Spi pořádně
41. Věnuj svůj čas lidem co za to stojí.
42. Buď zodpovědný.
43. Pracuj na sobě.
44. Nebuď sobec
45. Buď spokojený.
46. Nestresuj a nešil.
47. Neztrácej Víru sám v sebe, měj se rád takový jaký jsi, bez arogance, bez pýchy.

.......

.......

.......

Samozřejmě existují další miliony tipů, které Vám zlepší život. Projeďte internet. Zeptejte se starších děcek atakdále atakdále.

Najděte pomoc. Existují různý Linky bezpečí nebo nějaké poradny, terapie. prostě takhle. Nevzdávejte to.

Páni, tohle je jak...já nevím, přestat být tak uzavřená a stažená do sebe a o něco se snažit. Já nejsem psycholog ani psychologii nestuduji. Jen vím jaká umí být život svině.
Tenhle článek jsem psala víceméně pro sebe. Ale vím, že tu můžou být lidé, kteří mají stejné problémy jako já a třeba jim článek trochu pomůže.

Samotný článek samozřejmě nikomu nepomůže,jen doufám, že si třeba nějaký sbevrah pomyslí:"Na tom něco je" a nezabije se.
 

Učení: Fáze

8. dubna 2018 v 14:36 | já |  Jen tak něco

1. Oznámení testu

Když učitel oznámí datum testu.
....a ještě někdy přidá na konec věty provokující otazník, mám chuť ho praštit. On se nás neptá, oznamuje. Zkontroluji si v sešitě množství učiva
a zkoprním. Tohle se mám vážně naučit za necelé tři dny? Dělá si srandu, že jo? Tohle je jen blbej vtip...


2.Hned jdu na to...za chvíli

Dva dny před písemkou nahlédnu do sešitu, projedu stránky a po pár minutách sešit odložím, že se na to mrknu večer. Ale nakonec nezbyl čas. Měla jsem moc práce...

2. ÁÁÁÁ

Damn, damn damn....zítra píšem test, a já to vůbec neumím. Musím ještě tamto....a tamto....Jak mám teď všechno stihnout? Pomoc...Co budu dělat? Dostanu pětku, propadnu, neodmaturuju, nedostanu se na vysokou....celej můj život je zruinovaný!
Počkat, celý můj život přece nezáleží na téhle písemce.

3. Modtlitba

Eeee jo. Věřící mají tu výhodu, že když mají nějaký problém, mají se na koho obrátit. Večer před písemkou jsem schopna proklečet celou noc, přečíst Bibli a klidně i vstoupit do kláštěra, hlavně ať test zvládnu.
Bůh se na mě jen shovívavě usmívá, ale slyší mě. Někdy mi sešle pomoc v podobě klidu, někdy v podobě kamaráda, který učivo umí perfektně a někdy....mi nadělí další tvrdou zkušenost, jak se učit na test.
Mimochodem...jsou světci, kteří se za vás přimluví (Příští článek)...

3. Hysterie, stres.....ZAMRZNUTÍ

Strach o to, že se učím málo, nebo že všechna dřina je zbytečná. Uplně vidím rohatýho na mým rameni, jak mi zlé myšlenky vsugerovává do hlavy a já nezačnu vyšilovat. Ne, jen zamrznu. S pláčem sedím celou noc nad sešity a přeju si být někde hodně daleko. V tuhle chvíli jsem zralá na terapii, a můžu začít pokud možno zítra v době testu...

4.Klidné odevzdané smíření

Pět minut před písemkou příjde tichý smířený klid. V tuhle dobu překypuju energií. Informace mi lezou do hlavy mnohem lépe a já si nadávám, že to nešlo dřív. Kámošku vedle mě "bavím" vtipy a nutím ji aby mě zkoušela.

5. Dostanu písemku

Když mi pan učitel dá písemku s otázkama, jsem stále klidná. Ale v hlavě mám prázdno. Koukám na otázky. Připadjí mi povědomé. A pokud nezačnu vyšilovat, objeví se mi v hlavě dokonce i odpovědi na otázky a dokážu je i napsat na papír. Jsem stále klidná. Teď se ještě podívám na to, co nevím. Damn it, já to stále nevím. Co to je? To jsme se učili? Počkat třeba tady Irča ví odpověď... Má jinou skupinu. Proč se na mě učitel dívá? Třeba kdybych se trochu naklonila, viděla bych do papíru spolužačky vepředu....Tak nic. Nechci dostat pětku za opisování.

6. Odevzdání testu

Písemka je odevzdaná a já už s testem nemůžu nic dělat. No nic to bude určitě dobrý. Šeptem vyzvídám od ostatních jak to napsali. Většina jich kroutí smutně hlavou, ale já vím, že to napsali dobře. Nekoukám se do sešitu, protože to nemá smysl. Co jsem napsala nezměním, a takhle se zbytečně stresuji. Klid ale netrvá dlouho. Jsou nahlašovány další testy a úkoly a já se jen těším jak celý kolotoč začne znovu.

Příště se začnu učit už dřív a z hodiny a na hodinu. (Pokud chcete vědět, jestli jsem opravdu začala, mrkněte se na začátek textu.)

Další články