Červenec 2015

Ještě pár slov o Kátě

28. července 2015 v 21:07 | Havree |  Myšlenky
Milá Káťo,
možná že ten minulý článek byl až moc drsný, a že jsem na tebe i útočila a byla hnusná. Omlouvám se. Tak teď napíšu pár vět o tom jaká jsi úžasná.......teda to přímo psát nebudu, ale prošmejdila jsem tvůj blog a udělala si na mě dojem.

Tvůj blog je hooodně príma. Budu se inspirovat, neva?

A možná že někdy ještě něco takového napíšu.

A je mi to líto. Holka jako ty by se tu určitě neztratila. Mělas našlápnuto na docela hezkej život. -povzdech- Třeba by z tebe mohla být žurnalitska nebo spisovatelka. Máš hezkou slovní zásobu. Je tě škoda...

No, tak zase svět příšel o dalšího kvalitního člověka, všechno se začíná řítit k šípku POKUD se sebou něco neuděláme. Nojo, ale spousta lidí to nevidí. Jsme oblbnutí televizí, reklamama, bulvárama a nevidíme TO.

Všichni totiž chodí do psychologických poraden, dopujou se všelijakými práškama proti depce, cpou do sebe všechno možný a hlavně se nuděj a topí ve vlastní depresi. Prototože si připadají zbyteční, osamělí, že je nemá nikdo rád a nuděj se.

Říkám, jděte do kostela...katolického.

A něco si zjistěte o tomhle světě (př. MK Ultra).

Ale zpátky k tobě Káťo.

Já bych tě docela ráda poznala.

"Jé ahoj, ty jsi ta holka co se zabila že, Káťa že?"
"Ahoj, já jsem Katka, skočila jsem pod metro"
"Jo, Katka no...tvůj blog je úžasný, strááášně se mi líbí to záhlaví, to si malovala ty?"
" Jo"
"A můžu se tě zeptat, bolelo to moc když si pod to metro skočila"
"Nejdříve byla jen strašlivá bolest a pak...."
"Co co bylo pak?"
"Pak...."

Atakdálle.

Když byla Káťa živá, pamatovali si ji lidi jako "tu holku co má Bordel v hlavě.cz a Neviditelnyblog.cz" a jako "šikovnou blogerku" ale teď je to "ta holka co skočila pod metro" a "ta holka co ji zneužíval otčím".

Jo, abych nezapomněla. Jsi úžasná.

Romeo Julie a Tma

21. července 2015 v 22:14 | Havree


Napsal:Jan Otčenášek
Nakladatelství:Odeon
vhodný věk: 13
Žánr: romantika, tragédie, k zamyšlení, válečný
Mladý studentík Pavel potká na lavičce v parku osamělou holku. Vypadá velmi smutně a pak si povšimne šesticípé hvězdičky...
Nabídne jí pomoc a ukryje ji do místnůstky za krejčovskou dílnou jeho táty. Mezi Ester a Pavlem začne NĚCO vznikat.
Ale název už napovídá že o žádnou letní lásku se sluníčkem, svěžím vánkem a poklidnými bezstresovými dny nepůjde, vždyť jsme uprostřed 2.světové války.... Plačící
Hodnocení: * * * * *








Knížka byla moc krátká a moc rychlá a moc smutná.

"Je to tak, slečno Kapuletová? Co dělá pan tatínek? Stále se ještě zlobí na Monteky?"

"Ne, ani nemůže. Je v Terezíně...doufám...."

s.48


Příběh se odehrává v Česku, za druhé světové se vším všudy. Střílí se spousta lidí, židi a komunisti se koncetrují do táborů, a zrovna při atentátu na pana Heydricha. Takže drazí politici se můžou přetrhnout aby našli ty bídaky co ho způsobili. Vyhrožují že zabijí každého desátého čecha. Tedy z pár vesnic si postaví do řady lidi a každy desátý.....

"Naštěstí" agentíci zatím unikají (zatím!!).
Takže se vrátíme k Pavlovi a Ester.


Pavel je ještě napůl týnejdžr a stěžuje si na přílišnou starost rodičů, je budoucí vědec, má rád vše pod kontrolou a je TVRDOHLAVÝ, taky je občas tak děsně chytrej... a když najde Ester...
Ester je upovídaná, střelená, príma, není to žádná chudinka a neztrácí naději že jsou její rodiče naživu.
A teď se ti dva dají dohromady.

Musím se i zmínit o dalších postavách.
Jako třeba Pavlovi rodiče. Pavel se narodil starším rodičům. Jsou hrozně starostliví. Občas jsou trapní. Táta je krejčí. Snaží se vyšpehovat co to Pavel v tý svý komůrce má schovaný. Ale vypadá to docela na hezkou rodinu. Kdyby ovšem nežili z druhé světové války.

"Protože...tě mám rád! Ty to přece víš. Mám tě rád .Ty...ty mi musíš věřit, Ester..."

s.50

Oba jsou hrozně vystresovaní a snaží se to před tím druhým skrýt. Pavel je vyděšený z výstřelů co zní městem a z každodeních nových jmen na plakátech, také nemůže říct Ester co by se stalo kdyby ji tam našli. Také se stydí sám za sebe jak lže rodičům. Taky se velmi bojí o Ester, chce ji hlavně ochránit, ale taky ví, že tam nemůže zůstat napořád.
Ester je vyděšená, bojí se o své rodiče, je uzavřená do čtyř stěn, cítí se jako, jak sama říká, prašivá.


Kniha byla zfilmována. Strááášně dávno (1960) ale mě se to líbilo, scénář psal taky Jan Otčenášek, ale spoustu tam toho změnili. Třeba proč změnili Ester na Hanku? Ester přece byla židovská princezna co svůj národ zachránila, jak ironickké že? Takové jméno se zrovna hodí do druhé světové války...Mlčící
Takže, Pavel mi seděl, v knize to měl být blonďák, ale ujde to. Ester/Hanka nemá s knížkí Ester nic společného. Ani se mi moc nelíbila. Hezky se usmívala to jo...Spíš bych řekla, že ve filmu jim prohodili charakter. Pavel je stále veselý a Hanka se tváří jak bubák, NENÍ upovídaná a je dokonce i trochu nudná. Pavel se stále usmívá, neustále něco brebtá, sem tam střelí nějakou perlu.

Kniha byla napsána tak abysme si skoro polovinu knihu domysleli. Taky to někdy připomíná básničku.


Doporučuji, ale žádný románek nečekejte, v knize popsána tvrdá realita minulého století.









Milá Káťo....

3. července 2015 v 22:50 | Havree |  Myšlenky
Asi před dvěma týdnama celej Blog,cz obletěla zpráva o "tragické smrti" blogerky Katky (něco přes dvacet), která napsala rozlučný dopis na svůj blog a skočila pod metro.

Zrovna tu mám před sebou vlnu s páskou Katka Mlčící

No, tak nevím proč se o sebevrazích říká, že jsou sobečtí.
Pokud tedy mají jenom jednoho příbuznýho, pro kterýho je smyslem života pak to sobeckost je, ale jinak nevím....
Je to prostě jeho volba, a sebevražda není sobeckost , ale zbabělost. Utečou někam, pryč, neví co bude, ale myslí si, že ať už příjde cokoli, bude to něco jiného.

Víte, já jsem věřící.

A prý smrtí před ničím neutečeme, protože ten život tam pokračuje dál. I když zase Káťu chápu, jednou jsem to zažila, najednou jsem nějak nechtěla žít. Ale věděla jsem že to nejde, že tu mám nějaký úkol, že tu každý má nějaký úkol, takže zatnout zuby a vydržet.

Vždyť to tu není tak zlý.

Takže Káťo, neznala jsem tě, ale docela ráda bych viděla jak ses tvářila po smrti, když jsi zjistila, že to nějak "nevyšlo".

Tvůj blog se mi docela líbí, líbí se mi to záhlaví, ten koš místo hlavy, i to jak je to napsané ručně. Na tvé zničené dětství můžu říct spousta hesel, ale radši mlčím. Je mi to líto. A hrozný je, že nejseš jediná, takových holek je spousta, existuje spousta svědectví, a některé to zvládli. Dokázali jít dál, a možná na tom byly ještě hůř než ty. Je tu taky jedna holka co jí povraždidli rodinu a ONA JIM DOKÁZALA ODPUSTIT, pak taky tu je jedna afričanka co si z ní udělali otroka, odvedli ji od všeho co měla ráda, jednali s ní jako s nějakou věcí, a ona se dokázala sebrat. Ta první holka to dokázala díky svému klukovi a ty další dvě díky víře.

Prostě Káťo, udělala si špatnou věc. Život je to nejlepší co kdy dostaneš.

Já vím, každý si stěžuje, každý máme svůj kříž. Život není peříčko. Možná kdybys zkusila parkrát do kostela, mohla bys to zvládnout.



Jak napsala Nettie ve svém článku

http://recenzes.blog.cz/1506/prekazka-na-trati

nějak tak.

Koukala jsem na komenty. Nějakej magor tam o tobě psal jaká jsi úžasná. Vidíš jsi slavná. Blogeři brečí, zapalují svíčky. Všichni tě litují. Tvůj případ je i na novinkách. Jsi slavná.

"Jasně, proč ne, když tě pak nazvou hrdinou? Proč ne, když tvoje jméno vejde do historie?!"

No snad se máš krapítek dobře.

"Nevíme proč, a truchlit nad jeho ztrátou by bylo příliš jednoduché. Ale my jsme si nevybrali jednoduchý život, když jsme se stali Neohroženými. A pravda je taková, že touto dobou už Albert prozkoumává nový a neznámý, nepředvídatelný svět. Vrhl se dodivoké vody, aby se do něj dostal. Kdo z nás by měl tu odvahu pustit se do temnoty, aniž by věděl co je zaní? Albert ještě nebyl jedním z nás, ale můžeme si bát jisti, že byl jedním z našich nejstatečnějších!
Nyní mu vzdáme čest a budeme si ho navždy pamatovat"

Nic statečného ji neudělala, jen jsi zbaběle utekla. A nechala sis něco úžasného ujít.

"On skočí z římsy a Erik tomu říká odvaha? Nebyl ani trochu odvážnej! Byl deprimovanej a zbabělej"


Tohle prosím je z knížky Divergence. Po Albertově smrti.


Tak Káťo, zapálím svíčku. Měj se.

Ale nic ve zlým. Tvůj "táta" je děsnej hajzl co by zasloužil jen to nejhorší a tvá "matka" ještě horší jelikož s tím nechtěla nic dělat. Mohla bych nadávat ještě dýl, takže radši končím.