Milá Káťo....

3. července 2015 v 22:50 | Havree |  Myšlenky
Asi před dvěma týdnama celej Blog,cz obletěla zpráva o "tragické smrti" blogerky Katky (něco přes dvacet), která napsala rozlučný dopis na svůj blog a skočila pod metro.

Zrovna tu mám před sebou vlnu s páskou Katka Mlčící

No, tak nevím proč se o sebevrazích říká, že jsou sobečtí.
Pokud tedy mají jenom jednoho příbuznýho, pro kterýho je smyslem života pak to sobeckost je, ale jinak nevím....
Je to prostě jeho volba, a sebevražda není sobeckost , ale zbabělost. Utečou někam, pryč, neví co bude, ale myslí si, že ať už příjde cokoli, bude to něco jiného.

Víte, já jsem věřící.

A prý smrtí před ničím neutečeme, protože ten život tam pokračuje dál. I když zase Káťu chápu, jednou jsem to zažila, najednou jsem nějak nechtěla žít. Ale věděla jsem že to nejde, že tu mám nějaký úkol, že tu každý má nějaký úkol, takže zatnout zuby a vydržet.

Vždyť to tu není tak zlý.

Takže Káťo, neznala jsem tě, ale docela ráda bych viděla jak ses tvářila po smrti, když jsi zjistila, že to nějak "nevyšlo".

Tvůj blog se mi docela líbí, líbí se mi to záhlaví, ten koš místo hlavy, i to jak je to napsané ručně. Na tvé zničené dětství můžu říct spousta hesel, ale radši mlčím. Je mi to líto. A hrozný je, že nejseš jediná, takových holek je spousta, existuje spousta svědectví, a některé to zvládli. Dokázali jít dál, a možná na tom byly ještě hůř než ty. Je tu taky jedna holka co jí povraždidli rodinu a ONA JIM DOKÁZALA ODPUSTIT, pak taky tu je jedna afričanka co si z ní udělali otroka, odvedli ji od všeho co měla ráda, jednali s ní jako s nějakou věcí, a ona se dokázala sebrat. Ta první holka to dokázala díky svému klukovi a ty další dvě díky víře.

Prostě Káťo, udělala si špatnou věc. Život je to nejlepší co kdy dostaneš.

Já vím, každý si stěžuje, každý máme svůj kříž. Život není peříčko. Možná kdybys zkusila parkrát do kostela, mohla bys to zvládnout.



Jak napsala Nettie ve svém článku

http://recenzes.blog.cz/1506/prekazka-na-trati

nějak tak.

Koukala jsem na komenty. Nějakej magor tam o tobě psal jaká jsi úžasná. Vidíš jsi slavná. Blogeři brečí, zapalují svíčky. Všichni tě litují. Tvůj případ je i na novinkách. Jsi slavná.

"Jasně, proč ne, když tě pak nazvou hrdinou? Proč ne, když tvoje jméno vejde do historie?!"

No snad se máš krapítek dobře.

"Nevíme proč, a truchlit nad jeho ztrátou by bylo příliš jednoduché. Ale my jsme si nevybrali jednoduchý život, když jsme se stali Neohroženými. A pravda je taková, že touto dobou už Albert prozkoumává nový a neznámý, nepředvídatelný svět. Vrhl se dodivoké vody, aby se do něj dostal. Kdo z nás by měl tu odvahu pustit se do temnoty, aniž by věděl co je zaní? Albert ještě nebyl jedním z nás, ale můžeme si bát jisti, že byl jedním z našich nejstatečnějších!
Nyní mu vzdáme čest a budeme si ho navždy pamatovat"

Nic statečného ji neudělala, jen jsi zbaběle utekla. A nechala sis něco úžasného ujít.

"On skočí z římsy a Erik tomu říká odvaha? Nebyl ani trochu odvážnej! Byl deprimovanej a zbabělej"


Tohle prosím je z knížky Divergence. Po Albertově smrti.


Tak Káťo, zapálím svíčku. Měj se.

Ale nic ve zlým. Tvůj "táta" je děsnej hajzl co by zasloužil jen to nejhorší a tvá "matka" ještě horší jelikož s tím nechtěla nic dělat. Mohla bych nadávat ještě dýl, takže radši končím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | Web | 4. července 2015 v 14:50 | Reagovat

Zajímavý článek. Něco na tom je, ale někdy prostě člověk už asi nemá sílu jít dál. Tak jí to odpusť, byla to její volba, její osud.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama