Vše mohu v tom který mi dává sílu

Učení: Fáze

8. dubna 2018 v 14:36 | já |  Jen tak něco

1. Oznámení testu

Když učitel oznámí datum testu.
....a ještě někdy přidá na konec věty provokující otazník, mám chuť ho praštit. On se nás neptá, oznamuje. Zkontroluji si v sešitě množství učiva
a zkoprním. Tohle se mám vážně naučit za necelé tři dny? Dělá si srandu, že jo? Tohle je jen blbej vtip...


2.Hned jdu na to...za chvíli

Dva dny před písemkou nahlédnu do sešitu, projedu stránky a po pár minutách sešit odložím, že se na to mrknu večer. Ale nakonec nezbyl čas. Měla jsem moc práce...

2. ÁÁÁÁ

Damn, damn damn....zítra píšem test, a já to vůbec neumím. Musím ještě tamto....a tamto....Jak mám teď všechno stihnout? Pomoc...Co budu dělat? Dostanu pětku, propadnu, neodmaturuju, nedostanu se na vysokou....celej můj život je zruinovaný!
Počkat, celý můj život přece nezáleží na téhle písemce.

3. Modtlitba

Eeee jo. Věřící mají tu výhodu, že když mají nějaký problém, mají se na koho obrátit. Večer před písemkou jsem schopna proklečet celou noc, přečíst Bibli a klidně i vstoupit do kláštěra, hlavně ať test zvládnu.
Bůh se na mě jen shovívavě usmívá, ale slyší mě. Někdy mi sešle pomoc v podobě klidu, někdy v podobě kamaráda, který učivo umí perfektně a někdy....mi nadělí další tvrdou zkušenost, jak se učit na test.
Mimochodem...jsou světci, kteří se za vás přimluví (Příští článek)...

3. Hysterie, stres.....ZAMRZNUTÍ

Strach o to, že se učím málo, nebo že všechna dřina je zbytečná. Uplně vidím rohatýho na mým rameni, jak mi zlé myšlenky vsugerovává do hlavy a já nezačnu vyšilovat. Ne, jen zamrznu. S pláčem sedím celou noc nad sešity a přeju si být někde hodně daleko. V tuhle chvíli jsem zralá na terapii, a můžu začít pokud možno zítra v době testu...

4.Klidné odevzdané smíření

Pět minut před písemkou příjde tichý smířený klid. V tuhle dobu překypuju energií. Informace mi lezou do hlavy mnohem lépe a já si nadávám, že to nešlo dřív. Kámošku vedle mě "bavím" vtipy a nutím ji aby mě zkoušela.

5. Dostanu písemku

Když mi pan učitel dá písemku s otázkama, jsem stále klidná. Ale v hlavě mám prázdno. Koukám na otázky. Připadjí mi povědomé. A pokud nezačnu vyšilovat, objeví se mi v hlavě dokonce i odpovědi na otázky a dokážu je i napsat na papír. Jsem stále klidná. Teď se ještě podívám na to, co nevím. Damn it, já to stále nevím. Co to je? To jsme se učili? Počkat třeba tady Irča ví odpověď... Má jinou skupinu. Proč se na mě učitel dívá? Třeba kdybych se trochu naklonila, viděla bych do papíru spolužačky vepředu....Tak nic. Nechci dostat pětku za opisování.

6. Odevzdání testu

Písemka je odevzdaná a já už s testem nemůžu nic dělat. No nic to bude určitě dobrý. Šeptem vyzvídám od ostatních jak to napsali. Většina jich kroutí smutně hlavou, ale já vím, že to napsali dobře. Nekoukám se do sešitu, protože to nemá smysl. Co jsem napsala nezměním, a takhle se zbytečně stresuji. Klid ale netrvá dlouho. Jsou nahlašovány další testy a úkoly a já se jen těším jak celý kolotoč začne znovu.

Příště se začnu učit už dřív a z hodiny a na hodinu. (Pokud chcete vědět, jestli jsem opravdu začala, mrkněte se na začátek textu.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama